Vzpomínám...

Vzpomínám si, jak jsme (potají) seděli u vás doma a hráli na počítači Atari svlékací poker se slečnami, rozpadlými na kostičky...vzpomínám si, jak jsme zakládali hudební skupinu. Ty si hrál na kytaru, mně nutil zpívat Želvu od Olympiků a celé si to nahrával na pásový magnetofon...vzpomínám si, jak si se mnou jel na festival do Varů, kde jsme spali v tvém malém stanu na fotbalovém hřišti (vrátil sem ti ho teprve nedávno, protože si ho tam ve spěchu zapomněl)...vzpomínám si, jak jsme se opíjeli v jednom nonstopu a ty si mi řekl, že trpíš depresemi, a líbí se ti mladší kluci. Obhajoval jsem tě tím víc, čím víc jsem vypil piv a ty si se mi smál...vzpomínám si, jak jsi jednou přišel celý šťastný, že sis našel kluka a ukazoval si mi jeho fotografii, vypadal jako manekýn...vzpomínám si, že si mně oslovoval zdrobněle...vzpomínám si, jak si K. koupil nějakého gumáka a jednoho si vzal i pro své synovce. Pak si mi volal nebo psal, žes ho vyměnil za pivo s nějakou servírkou...naposledy si mi napsal před třemi měsíci a já si tu zprávu kdoví proč nesmazal „Ahoj, cetl jsem o Cieslarovi...Skoda cloveka a zivota...Mej se fajn a nekdy pokecame. Mam novou praci a kluka. Pa pa“...nevzpomínám si, jestli jsem ti odpověděl...