Růžový panter se nevrací

Většina z herců, které jsem měl rád jako dítě mně už nebaví. Je mezi nimi Louis de Funés, Pierre Richard nebo duo Terence Hill a Bud Spencer. Přesto ale jeden z nich zůstal – Peter Sellers. Nejenže se na sérii Růžových panterů mohu dívat stále dokola a bavím se (i když některé díly ční nad ostatními), objevil jsem si ale i Sellerse z Byl jsem přitom – jeho možná nejlepšího filmu – a zaujal mne i film Život a smrt Petera Sellerse o něm. Je pochopitelné, že jsem se tedy těšil na nového Pantera, i když samozřejmě s velkými obavami. Ty se bohužel naplnily. Ten film je prostě hodně špatný. Prvním náznakem je už samotná spoluúčast Stevea Martina na scénáři. Snímek je plný stokrát viděných gagů, tentokrát ale zcela bez šťávy, nudných. Martin se sice snaží chovat jako Sellers, ale působí naprosto křečovitě a trapně. Například scéna, v níž Sellers roztočí globus a pak se do něj zamotá je tu nahrazena tou, v níž se Martin o glóbus opře, ten sjede ze schodů, shodí cyklistu (kterých se tu pohybuje podezřele hodně) a dokonce se objeví ještě asi v polovině filmu, když shodí kohosi jiného. Trapas nad trapas, pomsta všem milovníkům původního Pantera a ztracená příležitost na sérii navázat. Dovedu si představit herce, který by postavu Clouseaua pojal po svém, snaha nahradit Sellerse logicky vyšla naprázdno a příležitost obsadit do role Clouseaua například Mikea Meyerse (Austin Powers) je ztracena. Ach jo...