Literární noviny po Valné hromadě...na hromadě

Po delší odmlce tu je jeden příspěvek k Valné hromadě Literárních novin, která se uskutečnila 27. 6. 2006.

„S kvalitou jsem spokojen“ prohlásil Jakub Patočka ve svém projevu o stavu Literárních novin rok po odchodu většiny redakce. Podařilo se mu prý zkonsolidovat novou, „ve velmi dobré kvalitě“. I navzdory těžké finanční situaci (zapříčiněné jednak odchodem některých sponzorů, ale prý také kvůli „politickým tlakům“, které na Ministerstvu kultury zabránili v udělení vyšší dotace) však noviny vycházejí dál, čtenářů neubývá, ba snad dokonce naopak. Nejlepší zprávou pro všechny ctitele Jakuba Patočky je však možná to, že spory uvnitř Společnosti Literárních novin jsou vyřešeny. Stačilo zavést roční poplatek ve výši 250 korun (o němž vloni nerozhodli členové Společnosti, ale nekompletní Výbor – což potvrdilo slova šéfredaktorova, že hlavní je „kvalita demokracie“), ty kteří s ním nesouhlasí vyloučit a už tu máme očištěnou Společnost. Z loňských téměř 150 většinou nepohodlných členů tak zbylo jen 22 těch zdá se spokojených. Účast na Valné hromadě tak byla téměř stoprocentní, navíc má každý druhý člen najednou funkci. Šest jich sedí ve Výboru, tři v revizní komisi a k tomu je tu několik redaktorů a přátel tohoto podivného podniku.
Patočka si opět pochvaloval politické směřování vlastního listu, tedy obhajování koalice Špidlovy ČSSD a Beránkovo-Patočkových Zelených. A nevadí, že skutečnost je jiná, objevili se tu totiž další zlotřilé proudy z nichž ty nejsilnější zdají se být v Bursíkových Zelených a modrému Hradu. I když proti Patočkovu otočení z pozice prozelené do té protizelené (spojené s jeho bytím a následným nebytím v této straně) se přeci jen ozval Jaroslav Šabata. Ostatním obhajoba sobě prospěšných názorů (označených dokonce samotným Patočkou za objektivní) nevadí. Největší haló však vzbudila finanční zpráva revizní komise, podle níž obsahuje účetnictví velké mezery, především ve výdajích redaktorů. Monika Šatavová si dokonce v kruhu nejvěrnějších dovolila podotknout, že „finanční záležitosti jsou mimo kontrolu šéfredaktora“, což způsobilo všeobecnou nevoli, sám šéfredaktor však přítomné uklidnil, protože finanční „věci jsou mnohem více v pořádku, než jak se ze zprávy revizní komise jeví“. Ba co víc, redaktoři a především sám šéfredaktor na noviny spíše doplácí! O komickou vložku k projevu Šatavové se postarala Eva Klausnerová, jedna z členek revizní komise, která, aby případné napětí zmírnila prohlásila, že si „všichni Jakuba Patočky vážíme, a děkujeme mu za jeho zvládnutí krizové situace.“
Po odložení diskuse o politickém směřování novin na pozdější dobu (Valná hromada dokonce odsouhlasila uspořádání podzimního semináře, kde by se tato otázka řešila) a slibu, že se účetní nepořádky srovnají (když vlastně vůbec nejsou) se přešlo k hlasování. Pro „únavu“ opustil Výbor společnosti Alexandr Kliment, šestileté období skončilo Ladislavu Šenkyříkovi a Vít Janeček jen dosluhoval na místě jednoho nedokončeného mandátu. Janeček poté za nového člena Výboru navrhl Alenu Zemančíkovou, Patočka Olgu Lomovou a Petr Pospíchal znovu Janečka. Vzhledem k tomu, že Výbor může být složen jen z členů Společnosti, ani toho na výběr víc nebylo. Podobným způsobem se zvolila i revizní komise a všichni se zdáli být se stavem spokojení. Poklidnou atmosféru si pochvalovali zejména ti, kteří za loňskou krizí stáli, tedy Ludvík Vaculík a Alexandr Kliment, dobrou náladou zářil i Petr pospíchal, který si poté, co už nedělá předsedu RRTV mohl zase jednou dokázat, jak bravurně dokáže takový orgán vést a rozdělovat slovo zúčastněným. Podle marketingového průzkumu, který si prý Literární noviny nechaly zpracovat jsou prý s kvalitou novin spokojení i jejich čtenáři, a tak je vlastně všechno v pořádku...