Na hromadu kuchařek, které vlastním pomalu padá prach. Většinou totiž dostanu chuť na konkrétní pokrm: svíčkovou, koprovku, frankfurtskou polévku, ale třeba taky vajíčka na hniličko. Probírat se kuchařkami a odhadovat, kde recept asi najdu je vyčerpávající a často téměř nemožné. A tak si otevřu internetový vyhledávač Google, zadám klíčové slovo, připojím slovíčko recept, abych se nedostal kamsi na jídelní lístek, a hledám. Vždycky něco vypadne! Většinou to jsou recepty ze stránek jako je labuznik.com nebo recepty.cz.: Nemám žádný oblíbený web, ale dávám přednost receptům ze stránek, které nejsou napojeny na nějakou továrnu na potraviny, tam totiž radí, jak vařit s jejich, často chemickými ingrediencemi. Proklikám si pár prvních receptů a zaujmou mě slova jako babiččina nebo domácí v názvu. Pročtu si pár komentářů, prohlédnu hodnocení, někdy i fotografii výsledného pokrmu, občas nějaký recept vyloučím, protože doma nemám některou ze surovin. A pak postupuji podle návodu. Stává se mi, že se zaseknu na technologické chybě, když jsem příliš hrrr a nepřečtu si recept nejprve vcelku. Ale ve většině případů se to dá nějak ošálit a výsledná chuť je dobrá i tak. Někdy se však kuchařce nevyhnu, a to v případě, že mi dojde inspirace. Když mám chuť na něco a nevím co to je. Pak sáhnu po jedné z velkoformátových kuchařek (mám rád třeba Jídla z jednoho hrnce) a prohlížím si obrázky a názvy jídel. Když mě něco zaujme, často zas odradí nutnost použít přísadu, o níž ani netuším, kde se prodává. Takže tak já vařím, s Googlem!
No comments:
Post a Comment