Knižní obálky za trest

Úroveň knižní kultury se u nás od listopadu 89 zřetelně zvýšila. Rychlovydání odpudivých paperbacků z počátků 90. let jsou dnes téměř minulostí a některé knihy třeba z nakladatelství Argo jsou prostě krásné na první pohled (z poslední doby například sebrané spisy J. L. Borgese nebo Dámy z Grace Adieu od Susany Clarkové). Mám rád i barevné přebaly lehčího čtení z BB artu, které alespoň kopírují originální vydání. Nakladatelé si uvědomili, že knihy neprodává jen obsah, ale i forma. Tedy alespoň někteří. Mezi ty nepodařené považuji především obálky knih Philipa Rotha z Mladé fronty. Do růžova laděná barva s ošklivou typografií, podivně vybranými obrázky zasazenými do podkladu tvořeného, bůhvíproč, náznakem dopisní obálky. Navíc doplněné o informace o tom, jaké ceny kniha dostala a v laciností zářící vazbě. To si Roth nezaslouží. Poslední zděšení ve mně vyvolalo vydání detektivky Edgara Wallace Signály přes údolí v nakladatelství Naše vojsko. Populární autor první poloviny 20. století si takovou zrůdnost (jiné slovo mne nenapadá) rozhodně nezaslouží. Pestobarevné pruhy, čtverce a kruhy s kýčovitou fotografií údolí a textem názvu edice, který přesvítí nejen název knihy, ale zejména jméno autora. Tohle bych nechtěl ani zadarmo!